Estetika na dlani

Předkládaná knížka si stanovila za cíl představit čtenářům disciplínu nazývanou estetika. Slovo estetika, popř. estetické, je totiž známé a často používané, avšak málokdo přesně ví, co se za ním skrývá. Většinu napadne, že to je cosi spojeného s uměním, někteří (zejména ti starší) ihned zareagují, že je to nauka o kráse. Mladší zase někdy četli inzerát nabízející estetickou chirurgii, např. zvětšení poprsí či narovnání křivého nosu. Běžný Francouz běžně zaměňuje estetiku s kosmetikou. V dnešní době cizích slov, které používají novináři, aby vypadali vzdělaně, nahrazují opozita estetický - neestetický kdysi úspěšně uživanou dvojici vkusný - nevkusný. Ale podle čeho poznáme, že je něco estetické a něco ne? Tím, že se nám to líbí? Sousedce se třeba líbí něco úplně jiného. A přitom podle nás je úplně nemožná, protože si k lodičkám na podpatku oblékne bílé ponožky. Naopak listujeme-li současnou knižní produkcí a hledáme "něco" o estetice, zjistíme, že většina knih zahrnuje těžko srozumitelné pojmy a pojednání o složitých filosofických systémech. Je tedy estetika nějaká skorofilosofie?

Máme-li být upřímní, řekneme vám rovnou, že vše z toho je pravda. Estetika může skutečně zahrnout všechny tyto oblasti a ještě mnohé další. Problematika estetiky se týká krásy, vznešenosti, umění, a zvláště jeho teorie, týká se filosofie, z níž svou podstatou vychází, týká se médií, sportu a mnoha dalších jevů, které nás každodenně obklopují (včetně ponožek a nalíčení). Již v antickém Řecku si učenci povšimli, že někomu se líbí ono a někomu něco jiného. Pokusy o stanovení nějakých objektivních důvodů zalíbení a krásy (nebo toho, co bylo pokládáno za krásné) se staly od té doby náplní estetiky. Hledalo se ve vlastnostech posuzovaného předmětu, hledalo se ve vlastnostech toho, kdo posuzoval. Název estetika koneckonců pochází z řeckého slova aisthésis, což znamená vnímání, a v roce 1750 ji takto pojmenoval německý filosof Alexander Baumgarten. Samozřejmě umění v tomto mělo jistá privilegia - vždyť umění vzniklo proto, aby jednak bylo krásné a jednak nějakým způsobem jeho vnímání těšilo. Modernistické provokace sice odůvodnění tohoto privilegia trochu narušily, avšak ono potěšení (či estetická libost) mohlo být nahrazeno např. ozvláštněním: není to sice krásné, je to hrozně škaredé, ale je to zajímavé, protože....protože je to něčím zvláštní. Není to nic všedního. Donutí nás to na chvíli vypadnout ze zaběhnutých stereotypů, zastavit se, zamyslet se - zaujmout estetický postoj. Estetické - neestetické se mohlo probírat jako nevšední - všední. Ale to ještě nebyl konec! Ve 20. století to, co bylo takto nevšední, zvláštní či jinak libé přestalo být rezervováno pouze pro umění, dovedné řemeslné práce či divukrásné jedinečné přírodní scenérie - přišla doba masových médií, technická revoluce, jež sériově produkovala předměty, které si do té doby mohl pořídit jen ten, kdo měl vkus a hlavně peníze. A estetice se otevřelo další pole působnosti. Ačkoli filosofové do 20. století většinou mluvili o estetice jako o nauce o kráse, museli nyní krásu přeformulovat na estetické jevy.

Definujme tedy estetiku jako nauku o estetických jevech  a jistě se nespleteme. Estetické jevy potom můžeme nalézat prakticky všude. Můžeme je hledat za pomoci filosofie: filosofové ostatně estetiku popsali jako poznání, které není logické, ale spíš citové. Můžeme je hledat za pomoci psychologie: soustředíme se na otázku vnímání (percepce) - co vidíme, jak to vidíme, jak to na nás působí. Využijeme i sociologii: proč jistá skupina obyvatel dává přednost sledování televize Nova před návštěvou divadla, proč je tento film přijímán diváky srdečněji než jiný, proč nějaká sociální skupina čte raději časopisy než beletrii apod. Můžeme uvažovat i eticky: je krásné vždy dobré? Je dobré vždy krásné? A můžeme krásným způsobem zobrazovat nepěkné věci, třeba hromadné vraždy? A třeba hromadné vraždy motorovou pilou? Hodí se i lingvistika: struktura našeho jazyka strukturuje naše vnímání a tím i naše estetické zážitky. Skrze jazyk, pojmy a jejich zobrazení, se vztahujeme ke světu - a tím jsme zase ve filosofické oblasti poznávání. Ke zkoumání estetických jevů se hodí prakticky jakákoli prověřená metoda. Jakákoli věda či nauka si může nalést svou sféru estetických jevů či způsob, jak na ně nahlížet. Podstatou estetiky je pluralita.           

TÉMATA DNEŠNÍ ESTETIKY

• Estetika a umění
• Estetika a etika
• Přírodní vědy a estetika
• Estetická výchova
• Estetika všedního dne
• Estetické vnímání přírody
• Estetika a masová média
• Estetika a sport
• Estetika, estétství a požitkářství

DĚJINY ESTETIKY

Antická estetika

• Platón
• Aristoteles
• Katarze
• Miméze
• Helénistická estetika
• Helénistická estetika
• Plotínos

Středověká estetika

• Patristická estetika
• Estetika raného středověku (4.-9. století)
• Scholastická estetika

Estetika novověku

• Renesance
• Barokní estetika
• 17. století a klasicismus
• Estetika 18. století - Osvícenství
• I. Kant
• Romantismus
• G. W. F. Hegel
• A. Schopenhauer
• F. Nietzsche
• Sociologická linie estetiky v 19. století
• Herbartismus - estetika formalismu
• Psychologická linie estetiky
• Estetika ruských revolučních demokratů 19. století

Hlavní směry estetiky ve 20. století

• Fenomenologická estetika
• Psychoanalýza a estetika
• Marxistická estetika
• Existencialismus a estetika
• Formalismus a strukturalismus
• Estetika a sémiotika
• Feministická estetika
• Postmoderní estetika

Česká estetika

• František Palacký
• František Matěj Klácel
• Josef Durdík
• Miroslav Tyrš
• Otakar Hostinský
• Otokar Zich
• Zdeněk Nejedlý
• Jan Mukařovský
• Bohuslav Brouk

Heslář důležitých pojmů

Jmenný rejstřík