Dějiny pravěku a starověku pro SŠ

Pravěk a starověk představují ve srovnání se středověkem a novověkem nesmírně dlouhý časový úsek, během něhož probíhal v různých částech světa často relativně samostatný vývoj. Text této učebnice nutně nemůže postihnout dějiny pravěku a starověku v celé jejich komplexnosti, nýbrž zaměřuje se pouze na hlavní směry a ohniska vývoje, zejména s tím zřetelem, aby byly patrné kořeny novověké evropské civilizace. Pouze pojednání o paleolitu zahrnuje ve stručném přehledu vývoj na celém světě, počínaje neolitem výrazně narůstá množství dochovaného pramenného materiálu a prohlubují se rozdíly mezi jednotlivými oblastmi, takže celistvý výklad již není možný. Pozornost je proto věnována poměrům na Předním východě a v Evropě, kde se vytvořily předpoklady vzniku vyspělých civilizací. Právě dějiny nejstarších států na Předním východě a ve Středomoří tvoří jádro výkladu o starověku, neboť od nich vede cesta ke vzniku středověké a novověké Evropy. Z ostatních částí světa jsou do učebnice pojaty pouze civilizace v Indii a v Číně, které se vyvíjely poměrně izolovaně. Nelze však bez jejich znalosti pochopit specifika dalšího vývoje asijských států. Stranou je ponechán vývoj v okrajových oblastech probíraných civilizací a rovněž počátky nejstatších vyspělých kultur na americkém kontinentě.

Závažným problémem, který lze řešit různým způsobem, je uspořádání výkladu, zejména propojení hlediska chronologického a teritoriálního. V textu této učebnice jsou obě hlediska kombinována různým způsobem: Výklad o pravěku je veden v prvé řadě v chronologiké posloupnosti a v druhém plánu přihlíží k rozdílům v různých oblastech. Pozdní fáze pravěku v Evropě jsou současné s vyspělými civilizacemi na Předním východě a ve Středomoří - souvislosti vývoje v různých oblastech jsou v textu naznačeny, ale k jejich hlubšímu pochopení by měl směřovat učitelův výklad i samostatná práce studenta. Totéž platí i pro uvědomění si shod a rozdílů ve vývoji různých starověkých civilizací. Výklad o starověku je členěn v prvém plánu teritoriálně a až v druhé řadě přihlíží k aspektu chronologickému. V rámci jednotlivých kapitol je pak výklad koncipován tak, aby byly patrné vzájemné souvislosti mezi přírodními podmínkami, hospodářskými a sociálními poměry, politickými dějinami i rozvojem myšlení a umění. Srovnávání společenských poměrů i kulturního rozvoje v různých oblastech a státech a uvědomění si podobností a odlišností je pak úkolem učitele, který se při práci s učebnicí nemusí nutně držet pořadí kapitol, nýbrž může dát přednost tematickému hledisku nebo chronologickým souvislostem. Kupř. pravěký vývoj v Evropě v době železné a římské lze přiblížit výkladu o antické civilizaci. Také některá témata k zamyšlení a závěrečná synchronní tabulka mají žáky přimět k pochopení širších souvislostí vývoje v různých oblastech.

Základní text výkladu provázejí v některých kapitolách doplňkové texty, které se zabývají některými speciálními problémy. Ukázky z písemných pramenů, mapky a obrázky mají za úkol prohloubit a rozšířit poznání pravěkého a starověkého světa. Výběr údajů v hlavním textu i v doplňujícím materiálu byl veden snahou podat všestranný a vyvážený obraz důležitých rysů pravěkých a starověkých dějin. Učebnice obsahuje poměrně rozsáhlý soubor faktografického materiálu, a je proto nezbytné podotknout, že žáci si nemusejí nutně osvojit všechny uvedené údaje (zejména méně významná data a jména osobnotí). Je na učiteli, aby probíral látku v takovém rozsahu, který by odpovídal schopnostem žáků, a zejména aby zdůraznil a propojil hlavní vývojové linie dějin lidstva ve sledovaném období. K posouzení důležitosti jednotlivých probíraných problémů mohou žákům při opakování látky posloužit kontrolní otázky. V doplňkové četbě k jednotlivým kapitolám jsou uvedeny pouze důležitější a novější práce v poměrně omezeném výběru. Mnohé z nich se netýkají jen problematiky dané kapitoly, nýbrž mají širší záběr, jak často vyplývá z jejich názvu. K hlubšímu poznání života starověkých států je možno doporučit české překlady literárních děl starověku - k dispozici jsou zejména díla řeckých a římských spisovatelů, ale i památky mezopotámské, egyptské, chetitské, židovské, perské, indické a čínské. Také historické romány mohou doplnit obraz minulosti, i když v některých případech jsou až příliš poplatné subjektivním postojům svých autorů. Ostatně i ve vědeckých pracích o dějinách se i přes snahu o objektivitu a vyváženost pohledu promítají při výběru faktů a jejich hodnocení osobní stanoviska autora, jež zase souvisejí s celkovou duchovní a společenskou atmosférou doby,  v níž dílo vzniklo. Právě řečené se pochopitelně týká i této učebnice.    

DĚJINY PRAVĚKU

DĚJINY STAROVĚKU

• 1. Mezopozámie
• 2. Egypt
• 3. Malá Asie a Írán
• 4. Sýrie, Foiníkie a Izrael
• 5. Indie
• 6. Čína

Řecko

• 7. Počátky řeckých dějin
• 8. Archaické období
• 9. Klasické období - mezi řecko-perskými válkami a peloponéskou válkou
• 10. Klasické období - od konce peloponéské války po ovládnutí Řecka Makedonií
• 11. Helénismus

Řím

• 12. Etruskové a počátky Říma
• 13. Raná římská republika
• 14. Vrcholný rozkvět římské republiky
• 15. Krize římské republiky
• 16. Doba Augustova
• 17. Principát - rozmach impéria v 1. a 2. století po Kr.
• 18. Principát - krize říše ve 3. století
• 19. Křesťanství
• 20. Dominát a zánik antického světa

Výběrový rejstřík osob