Dějiny středověku a raného novověku 2.díl

V 1. díle učebnice Středověku a raného novověku jsme představili Evropu v 5. - 11. století - tato doba je označována jako raný středověk. Viděli jsme, jak se na troskách římské říše a z barbarských kmenů a národů rodila feudální společnost. Tento přerod byl dokončen po roce 1000. Nastalo období, které historici nazývají vrcholný středověk (11. - 13. století).

Sami středověcí lidé svou společnost chápali - podle úlohy, kterou v ní jednotlivci hráli - jako společnost trojího lidu. První skupinu tvořili ti, kdo se modlí - tedy kněží, druhou ti, kdo bojují - válečníci (šlechta) a konečně třetí, ti, kdo pracují - venkovský lid. Ten žil až na výjímky (svobodní sedláci) v poddanském postavení. Kněží a šlechta patřili mezi feudály.

Všechny tři skupiny obyvatelstva měly ve společnosti své nezastupitelné místo. Rolníci všechny živili prací svých rukou. Šlechta na oplátku chránila jejich obydlí a životy. Významnou roli hrálo duchovenstvo, které bylo oprávněno k odpouštění hříchů, a tak přinášelo naději na věčný život po smrti. Dnes víme, že šlechta a církev řídily a organizovaly život a chod celé společenosti, fungování všech jejích článků. Duchovenstvo bylo navíc nositelem vzdělanosti a kultury. Základním kamenem středověké společnosti byla rodina. Šlechtické rody se pyšnily svým urozeným původem a význačnými předky. Velký význam měla rodová část, ale také dědičný majetek rodu. Venkovská rolnická rodina představovala vlastně takřka soběstačnou "výrobní" jednotku. Hospodář rozhodoval o tom, co a kdy se zaseje i sklidí, který kus dobytka se porazí a vůbec o všem, co bylo v hospodářství třeba. Ostatním členům rodiny přiděloval úkoly.

Pro boj i práci v hospodářství byli důležitější muži. Tradičně dominovali i v náboženském životě. Ženy, přestože především na venkově často musely zastat i velmi těžkou práci, měly ve společnosti podřízenou úlohu. Jisté vážnosti se s rozvojem rytířské kultury začaly těšit urozené paní. Ve 12. -13. století se rozšířilo uctívání Panny Marie, Ježíšovy matky, a s ním přece jen stoupla vážnost žen i v církvi. Všechny vrstvy středověké evropské společnosti spojovala společná křesťanská víra. V náboženském pojetí tvořili všichni křesťané údy jednoho těla - církve. Toto tělo však mělo dvě hlavy - papeže a císaře. Ti spolu jen zřídka vycházeli ve shodě. Navíc nesmíme zapomenout, že křesťanská Evropa měla ještě druhého císaře v Byzanci. Od roku 1054, kdy došlo k rozkolu mezi západní (katolickou) a východní (pravoslavnou) církví, přestali křesťané ve východní Evropě uznávat nadřazenost papeže.

Vedle tří základních vrstev středověké společnosti se od 11. století začala vytvářet vrstva nová - měšťanstvo. Majetek měšťanů rychle vzrůstal a spolu s tím i jejich váha ve společnosti. V období pozdního středověku (14. - 15. století) bylo už měšťanstvo v řadě zemí hospodářsky zdatnější než urozená feudální šlechta.

1. Pán a vazal
2. Venkovská krajina mění tvář
3. Město
4. Nové úsilí o nápravu klášterního života
5. Zemědělství
6. Obchod
7. Rytířská kultura
8. Gotická kultura
9. Středověká vzdělanost
10. Císařství a papežství I. - boj o investituru
11. Císařství a papežství II. - boj o Itálii
12. Ve znamení kříže - tažení do Svaté země
13. Úpadek papežství a Lucemburská dynastie
14. Říše Mongolů a svět mimo Evropu
15. Polsko-litevský stát, Řád německých ratířů a Rusko
16. Reconquista - znovudobytí Pyrenejského poloostrova
17. Francie proti Anglii - počátek konfliktu
18. Anglie proti Francii - stoletá válka
19. Uhry a Balkánský poloostrov do pádu Cařihradu
20. Čechy královské
21. Tři královské koruny
22. Nástup Lucemburků
23. Otec vlasti
24. Gotika v českých zemích
25. V předvečer husitských válek
26. Ve znamení kalicha
27. Vrchol moci a pád polních vojsk
28. Čechy v době pohusitské
29. Čechy za vlády Jagellonců