Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek (Cvičení pro dyslektiky I.)

Specifickým rysem českého jazyka a českého pravopisu je kvantita samohlásek. Někteří žáci, zvláště pak žáci se specifickou poruchou pravopisu (dysortografie), v rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek chybují a cvičení v učebnicích jim nestačí ke zvládnutí této dovednosti.

Příčinou častých chyb v kvantitě samohlásek je především nedostatečně rozvinuté sluchové vnímání, neschopnost spojit sluchový vjem s odpovídajícím grafickým tvarem, poruchy ve vnímání a reprodukci rytmu, obtíže v soustředění a další. Protože následující cvičení postupně rozvíjejí jednotlivé dovednosti, je nutné provádět všechna cvičení. Náhodně vybraná a vypracovaná cvičení nevedou ke zlepšení.

Obecné poznámky:

Při nácviku rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek zapojujeme co nejvíce smyslů (sluch, hmat, zrak, motorika). Sluchové vnímání podporujeme zřetelnou artikulací se zdůrazněním dlouhé samohlásky. Při frontální práci provádíme všechna cvičení nahlas, při individuální práci alespoň potichu. Zřetelná artikulace je zvláště nutná ve cvičeních, kde žáci pouze podtrhávají dlouhé samohlásky. Cílem těchto cvičení je vytvářet spojení mezi vjemem zrakovým (napsané slovo s dlouhou samohláskou), sluchovým (zřetelná artikulace) a motorikou (podtržení dlouhé samohlásky). Automatické podtrhávání je neúčelné, protože se opírá pouze o zrakový vjem.

Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek souvisí s rozlišováním krátkých a dlouhých tónů, s rytmickým cvičením. Proto je součástí souboru i cvičení rytmické. Vnímání rytmu podporujeme zvukem bzučáku. Ve cvičeních žáci nejdříve slova čtou, potom je vyslovují nahlas s doprovodem bzučáku, popř. jiné pomůcky (flétna).

Grafické znázornění slov není samoúčelné. Umožňuje žákům lépe si uvědomit polohu dlouhé samohlásky ve slově. Svislá čára v grafickém záznamu / je volena tak, že připomíná čárku nad dlouhou samohláskou. Při psaní grafického záznamu se žáci soustředí pouze na délku, jejich pozornost není rozptylována dalšími úkony při psaní (sluchová analýza a syntéza, vybavování tvarů písmen, psaní).

Některá cvičení lze využít i při vyučování slohu.

Cvičení, v nichž žáci chybují, doporučujeme opakovat na tabuli s užitím jiných slov.

Negativně působí na některé žáky skutečnost, že se učí psát slova jedním tahem v souladu s požadavkem na plynulost psaní. Ke znaménkům se vracejí po dokončení slova, někteří až po dokončení celé věty. Tento způsob je z hlediska fonologie nesprávný. Žák např. diktuje slovo "mléko". Vyslovuje "é", ale píše "e". Při rychlém tempu psaní a rozptýlení pozornosti na plnění dalších úkolů se nelze divit, že znaménka zapomíná. Proto by žáci, chybující v kvantitě samo-hlásek, neměli psát slova jedním tahem, ale doplňovat znaménka ihned v souladu s výslovností.

Vzhledem k tomu, že sluchové vnímání je funkce, která se rozvíjí dlouhodobým cvičením systematicky prováděným, platí zde pravidlo - méně, ale často a pravidelně.