Školní výpravy do krajiny češtiny (Didaktika českého jazyka pro základní školy)

Hlavním cílem práce, kterou předkládáme, je prezentace ucelené inovativní didaktické koncepce výuky českého jazyka na 1. a 2. stupni ZŠ ve vzájemné provázanosti jazykové a komunikační výchovy. Navazujeme na teoretickou knihu Výuka češtiny mezi tradicí a inovací (Štěpáník, 2020a), v níž byla shrnuta zjištění našich výzkumů: byly zřetelně analyzovány problémy, s nimiž se současná praxe výuky češtiny potýká, a byly nastíněny teoretické základy pro inovativní didaktickou koncepci, jež byly následně předvedeny jako alternace konkrétních výukových situací sesbíraných ve školní výuce.

Hlavní cílovou skupinou této práce jsou učitelé a studenti učitelství, protože jsou to právě a jen oni, kdo mění realitu školní výuky. Pokud učitelé budou dobře oborově i didakticky vzdělaní a pokud pochopí nutnost změn v edukačním procesu, pak naše snažení dojde úspěchu. Bez spolupráce s učiteli ho dosáhnout nelze - jak o tom ostatně svědčí výše uvedená citace  z e-mailu paní ředitelky J. Š. S učiteli sledujeme společný cíl: zvýšit kvalitu vzdělávání našich dětí v mateřském jazyce, v jazyce českém.

Kniha je rozdělena do čtyř částí: v první a druhé kapitole objasňujeme teoterická východiska naší didaktické koncepce - komunikační nauky o českém jazyku.

Třetí kapitolu tvoří praktické rozpracování vybraných komunikačních záměrů z návrhu systému očekávaných výsledků učení (OVU) v komunikační nauce o českém jazyku (návrh systému OVU viz příloha). Třetí kapitola je rozdělena do pěti částí, a to podle komunikačních sfér, jejichž teorii používáme jako systémový základ naší koncepce. Na konkrétních příkladech ukazujeme, jak by bylo možné operacionalizovat systém komunikační nauky o českém jazyku v praxi výuky. Uvedené příklady transformace obsahu pro výuku chápeme jako návrhy, resp. možnosti realizace, ukázky, jak by bylo možné ve výuce pracovat. Nepředstavují ucelený "receptář", jímž je OVU dosaženo, a rozhodně si nekladou nárok na úplnost - není v možnostech této knihy navržený komunikační systém obsáhnou v celé jeho komplexnosti - a není to ani jejím cílem.

Jejím skutečným cílem je ukázat učiteli českého jazyka, jak by měl o výuce uvažovat, jak by měl didakticky myslet. Předložené návrhy jsou proto více než co jiného ukázkou základních principů, kterými by se měl čestinář ve svém uvažování řídit. Prakticky to znamená, že např. výběr textů, otázek nebo i formulace jednotlivých úkolů záleží především na čestináři, aplikuje-li na ně obecné principy, které prezentujeme.  

Proto jsou jednotlivé pasáže také opatřeny "bublinami", v nichž čtenář nalezne jakýsi didaktický metatext - komentáře různého druhu, díky nimž je možno sledovat přemýšlení učitele - jak uvažují autoři této příručky a jak by měl uživatel -učitel uvažovat dále. Tyto poznámky mají univerzální charakter - nevztahují se nutně jen k jedné výukové situaci, jednomu postupu, ale obecně ke způsobům utváření příležitostí žáků k učení - výukových situací, resp. učebních úloh.

Ve čtvrté kapitole se věnujeme přizpůsobení podmínek žákům se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen SVP) i žákům nadaným. Činíme tak jednak proto, že chápeme tuto oblast jako vysoce aktuální vzhledem k integraci žáků se SVP do běžné edukace, jednak proto, že pociťujeme výrazný deficit kvalitních materiálů pro vzdělávání žáků se SVP i žáků nadaných v českém jazyce.

Navzdory metodické kapitole 3, v níž prakticky teoretická východiska rozpracováváme, je tato příručka spíše koncepčním programovým materiálem než metodickou příručkou. Takový je ostatně její cíl - totiž vytyčit základní charakteristiky a strategie komunikačně pojaté výuky českého jazyka v praxi školy. 

1.  DIDAKTICKÁ KOMUNIKACE V DIDAKTICE ČESKÉHO JAZYKA

• 1.1  Fáze didaktické komunikace v didaktice českého jazyka
• 1.2  Základní didaktické principy kognitivně-komunikačního paradigmatu výuky češtiny

2.  PROPONOVANÁ INOVATIVNÍ KONCEPCE VÝUKY ČEŠTINY: KOMUNIKAČNÍ NAUKA O ČESKÉM JAZYKU

• 2.1  Základní principy komunikační nauky o českém jazyku
• 2.2  Vyučování a učení v komunikační nauce o českém jazyku
• 2.3  Uvedení do hodnocení v komunikační nauce o českém jazyku

3.  REALIZACE KOMUNIKAČNÍ NAUKY O ČESKÉM JAZYKU VE VÝUCE NA 1. A 2. STUPNI ZŠ

• 3.1  Sféra běžné každodenní komunikace
• 3.2  Sféra mediální a reklamní komunikace
• 3.3  Sféra odborné komunikace
• 3.4  Sféra institucionální komunikace
• 3.5  Sféra zážitkové a expresivní komunikace

4.  PŘIZPŮSOBENÍ VYUČOVÁNÍ A UČENÍ V KOMUNIKAČNÍ NAUCE O ČESKÉM JAZYKU ŽÁKŮM SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI

• 4.1  Charakteristika problému
• 4.2  Lingvodidaktická a speciálně pedagogická východiska
• 4.3  Konstruktivistická diferenciace učení jako konstitutivní prvek integrované jazykové výuky
• 4.4  Ke struktuře učebních úloh a cvičení
• 4.5  Přizpůsobení práce pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami v komunikační sféře zážitkové a expresivní komunikace

• Závěr
• Příloha: Návrh systému očekávaných výsledků učení v komunikační nauce o českém jazyku
• Literatura