Zoologie

Tato učebnice vzniká v době, kdy není ještě zcela ujasněná koncepce gymnázií a osnovy předmětu biologie jsou průběžně upravovány. Z toho důvodu je koncipována poměrně široce. Snaží se osvěžit problematiku učiva z několika pohledů a připusťme, že náleží spíše k typům maximalistických učebnic. Svým pojetím představuje zároveň i minimální kompendium pro studenty vysokoškolského bakalářského studia biologicky orientovaných oborů, k jehož textu se mohou uchýlit v případě potřeby základních informací v oblasti, kterou nestudují jako specializaci.
Učebnice může být užitečná i jako pomocná příručka pro učitele základních (občanských) škol.
Učebnice má snahu rozšířit všeobecné znalosti o rozmanitosti živé přírody a o místě a funkci konkrétních živočichů a jejich skupin v ekosystémech. Je určena širokému okruhu studentů. Není nezbytné s ní pracovat jako s celkem. Text, jehož obsah lze pokládat za „základní učivo“, je vysazen písmem typu Times; text, který je rozšířením základního učiva pak písmem typu Helvetica (bez „patek“); text charakteru podrobnějšího rozvedení základních údajů a vztahů i charakteru zajímavostí je vysazen typem Helvetica, ale v užších sloupcích. Učebnice umožňuje volit varianty studijního programu podle studijního zaměření (větvě), typu školy, hloubky zájmu studentů a snad i případných dalších úprav osnovy předmětu či požadavků na cílové učivo. Předpokládáme například, že studenti přírodovědných větví gymnázií mohou využívat text učebnice s důrazem na „základní, popř. rozšiřující učivo“. Zájemci o vysokoškolské biologicky orientované studium si mohou své informace rozšířit i o partie užších částí sloupců. Pro humanitní a všeobecné větve gymnázií doporučujeme práci s učebnicí v obecnější rovině ( bez hlubších exkurzí do systému živočichů s omezením spektra jejich výčtu). Studenti, kteří potřebují získat pouhý přehled (popř. studenti jiných středních škol), mohou pracovat pouze s přehledovými a komparativními kapitolami určenými pro opakování označenými jako „souhrny“ a s kapitolami I., II. (Stručný přehled základních skupin živočišné říše), III. B) (úvodní obecná část), V. a výběrově s kapitolami VI. a VII., které mají víceméně rovněž charakter souhrnů. Všechny naznačené varianty přinášejí o biologii živočichů ucelený přehled.

Poznámka k 3. vydání: K otázce aktuálního systému živočichů

Devadesátá léta 20. století a počátek století nového jsou převratným obdobím z hlediska studia příbuznosti kmenů i dalších taxonů živočichů, z hlediska metodických přístupů k vytváření jejich systému a v podstatě i z hlediska systematické zoologie vůbec. Koncem století byly objeveny dva taxony živočichů popsané jako nové kmeny. Zejména molekulární metody studia struktury DNA, RNA a vybraných enzymů i zdokonalující se metody studia ultrastruktury buněk přinesly a přinášejí mnoho nových poznatků. Software vyvinutý speciálně pro studium fylogeneze organismů umožňuje pracovat s velkým množstvím dat (v našem případě znaků – molekulárních, morfologických i funkčních) a s jejich soubory srovnávacím způsobem.
Výsledkem komplexního fylogenetického studia je pak systém (klasifikace) živočichů, který v řadě případů překvapujícím a poměrně zásadním způsobem mění naše vžité představy, jejichž zdrojem jsou klasifikace publikované ve středoškolských i vysokoškolských učebnicích zoologie s drobnými obměnami téměř po jedno století. Např. ze všech prvoků jsou pravděpodobně jedinými skutečnými příbuznými mnohobuněčných živočichů pouze bičíkaté trubénky (Choanoflagellida, Choanozoa); ploštěnci (Plathelminthes) jsou nesporně polyfyletickým, tj. „nepřirozeným“ taxonem; hlístice (Nematoda) mají s členovci (Arthropoda) mnohem bližší příbuzenské (fylogenetické) vztahy než kroužkovci ( Annelida) aj.
Výuka základů systematické zoologie v užším slova smyslu na gymnáziích se tak na přelomu tisíciletí ocitá před obdobným problémem jako výuka matematiky, fyziky, či chemie. Stojí před otázkou, do jaké míry je únosné, vhodné a smysluplné přenášet nejaktuálnější stav poznání (často ve stadiu ověřovaných a diskutovaných hypotéz) do didaktického systému střední školy. Naléhavost řešení této otázky je umocněna i skutečností probíhající a poněkud kontraverzní diskuse vysokoškolských učitelů, do jaké míry tyto poznatky prezentovat v základních vysokoškolských kurzech fylogeneze a systému bezobratlých, resp. zoologie bezobratlých. Tyto skutečnosti jsou jedním z důvodů, proč v prvním vydání této učebnice nebyl – a ani v tomto vydání není důsledně uveden přehledný systém všech taxonů na úrovni vyšší než druh či rod zařazených v textu. (Další důvody můžeme uvést v podobě následujících otázek – např.: Je pro výuku biologie na gymnáziu jako všeobecně vzdělávacího předmětu nejvýznamnější jejich systém? Pokud uvedeme přehledně systém vyšších taxonů živočichů odpovídající aktuálnímu poznání, měli bychom na úrovni střední školy dostatečné časové i znalostní zázemí pro potřebnou argumentaci a vysvětlení fylogenetických vztahů a odlišností od „podoby systému“ v jiných publikacích ve věcně únosné didaktické podobě? Pokud uvedeme přehledně a hierarchicky „historicky didakticky vžitý systém živočichů“, který neodpovídá aktuálnímu stavu poznání, nakolik vystavujeme studenty riziku zkoušení učiva charakteru „zastaralého seznamu“?) Strukturace „systematické části učebnice“ se s tímto problémem vyrovnává kompromisně. Učivo o bezobratlých v části III. je uspořádáno jako přehled kmenů, popř. jejich skupin spíše podle jejich tělní architektury než podle „aktuálního názoru na podobu přirozeného systému“, tj. víceméně tradičně. Prezentace hierarchického systému je s výjimkou kmene členovců a kmene strunatců záměrně oslabena a informačním těžištěm textu je učivo o tělní stavbě, biologii a funkcích živočichů v ekosystémech. Za optimální bychom považovali, kdyby jedním z výsledků výuky na úrovni gymnázií byla znalost, popř. dovednost rozlišování a poznávání živočichů, schopnost zdůvodnění jejich příslušnosti ke konkrétní skupině (taxonu) a přehled o jejich funkcích v přírodě.

I.    ÚVOD DO BIOLOGIE ŽIVOČICHŮ

• Zoologie a zoologické obory
• Charakteristické znaky a vlastnosti živočichů

II.   SYSTÉM A EVOLUCE ŽIVOČICHŮ

• Zoologický systém
• Stručný přehled základních skupin živočišné říše

III.  VÝBĚROVÝ PŘEHLED SYSTÉMU ŽIVOČICHŮ

A.  Podříše: PRVOCI (Protozoa)

• kmen:         PRAPRVOCI (Sarcomastigophora)
• podkmen:  BIČÍKOVCI (Mastigophora)
• podkmen:  KOŘENONOŽCI (Sarcodina)
• kmen:         VÝTRUSOVCI (Apicomplexa)
• kmen:         HMYZOMORKY (Microspora)
• kmen:         VÝTRUSENKY (Myxozoa)
• kmen:         NÁLEVNÍCI (Ciliophora)

SOUHRN (prvoci)

B.  Podříše: MNOHOBUNĚČNÍ (Metazoa)

ROZMNOŽOVÁNÍ  A VÝVIN  MNOHOBUNĚČNÝCH

• Nepohlavní rozmnožování
• Pohlavní rozmnožování
• Vývoj pohlavních buněk
• Páření a oplození
• Zárodečný vývin (embryogeneze)
• a) Rýhování vajíčka (blastogeneze)
• b) Organogeneze
• Postembryonální vývin

TKÁNĚ

• Epitely
• Pojivová tkáň
• Trofická pojiva
• Svalová tkáň
• Nervová tkáň

PŘEHLED KMENŮ

(I) ŽIVOČICHOVÉ SE DVĚMA ZÁRODEČNÝMI LISTY (DIBLASTICA)

• 1. kmen: VLOČKOVCI (Placozoa)
• 2. kmen: HOUBY (Porifera)
• 3. kmen: ŽAHAVCI (Cnidaria)
• 4. kmen: ŽEBERNATKY ( Ctenophora)

(II) ŽIVOČICHOVÉ SE TŘEMI ZÁRODEČNÝMI LISTY (TRIBLASTICA)

• 5. kmen: MORULOVCI (Mesozoa)
• 6. kmen: PLOŠTĚNCI (Plathelminthes)
• 7. kmen: PÁSNICE ( Nemertini)
• 8. kmen: MECHOVNATCI (Entoprocta)
• 9. kmen: HLÍSTI (Nemathelminthes)
• 10. kmen: VRTEJŠI (Acanthocephala)
• 11. kmen: HLAVATCI ( Priapulidea)
• 12. kmen: MĚKKÝŠI (Mollusca)
• 13. kmen: SUMÝŠOVCI (Sipunculida)
• 14. kmen: RYPOHLAVCI (Echiurida)
• 15. kmen: KROUŽKOVCI (Annelida)
• 16. kmen: DRÁPKOVCI (Onychophora)
• 17. kmen: ŽELVUŠKY (Tardigrada)
• 18. kmen: ČLENOVCI (Arhropoda)
• podkmen: TROJLALOČNATCI (Trilobitomorpha)
• podkmen: KLEPÍTNATCI (Chelicerata)
•                        HROTNATCI (Merostomata)
•                        PAVOUKOVCI (Arachnida)
• podkmen: VZDUŠNICOVCI (Tracheata)
•                        STONOŽKY (Chilopoda)
•                        MNOHONOŽKY (Diplopoda)
•                        CHVOSTOSKOCI (Collembola)
•                        HMYZ (Insecta)
• 19. kmen: CHAPADLOVCI (Tentaculata)
• 20. kmen: PLOUTVENKY (Chaetognatha)
• 21. kmen: BRADATICE (Pogonophora)
• 22. kmen: OSTNOKOŽCI (Echinodermata)
• 23. kmen: POLOSTRUNATCI (Hemichordata)

SOUHRN (bezobratlí)

• Přehled orgánů a orgánových soustav bezobratlých
• Soustavy tělního pokryvu a pohybové soustavy
• Nervové soustavy a smyslové orgány
• Trávicí soustavy
• Dýchací soustavy
• Oběhové (cévní) soustavy
• Vylučovací soustavy
• Pohlavní soustavy
• 24. kmen: STRUNATCI (Chordata)
• podkmen: PLÁŠTĚNCI (Urochordata)
• podkmen: BEZLEBEČNÍ (Cephalochordata)
• podkmen: OBRATLOVCI (Vertebrata)
•                       BEZČELISTNATCI (Agnatha)
•                       KRUHOÚSTÍ (Cyclostomata)
•                       ČELISTNATCI (Gnathostomata)
•                       PARYBY ( Chondrichthyes)
•                       RYBY (Pisces)
•                       OBOJŽIVELNÍCI (Amphibia)
•                       PLAZI (Reptilia)
•                       PTÁCI (Aves)
•                       SAVCI (Mammalia)

SOUHRN (obratlovci)

• Přehled orgánů a orgánových soustav obratlovců
• Soustava opěrná, pohybová a krycí 
• Nervová soustava a smyslové orgány
• Trávicí soustava
• Dýchací soustava
• Cévní soustava
• Vylučovací a pohlavní soustava

IV.  HISTORICKÝ PŘEHLED VÝVOJE ŽIVOČIŠNÉ ŘÍŠE

V.   PŘEHLED ŽIVOTNÍCH FUNKCÍ ŽIVOČICHŮ (ZÁKLADNÍ FYZIOLOGICKÉ DĚJE)

• FUNKCE SOUVISEJÍCÍ S METABOLISMEM
• Trávení a příjem živin
• Dýchání
• Oběh tělních tekutin
• Exkrece a osmoregulace
• Udržování tělesné teploty
• NERVOVÉ A HORMONÁLNÍ FUNKCE; POHYB
• Nervové řízení
• Hormonální řízení
• Pohyb mnohobuněčných

VI.  CHOVÁNÍ ŽIVOČICHŮ

• VROZENÉ CHOVÁNÍ
• Chování podmíněné výměnou látkovou
• Ochranné a obranné chování
• Komfortní chování
• Rozmnožovací chování
• Sociální chování
• Dorozumívání
• ZÍSKANÉ CHOVÁNÍ

VII. ŽIVOČICHOVÉ A PROSTŘEDÍ

• PŘIZPŮSOBENÍ ŽIVOČICHŮ PROSTŘEDÍ
• POPULACE
• SPOLEČENSTVA
• EKOSYSTÉMY
• ROZŠÍŘENÍ ŽIVOČICHŮ NA ZEMI
• Areály a šíření živočichů
• Zoogeografie pevninského biocyklu Země
• PŘÍČINY OHROŽENÍ ŽIVOČICHŮ NA ZEMI A OCHRANA DRUHŮ, SPOLEČENSTEV A BIOTOPŮ

VÝBĚROVÝ PŘEHLED ODBORNÉ A POPULÁRNĚ NAUČNÉ LITERATURY

REJSTŘÍK

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA