Odborné kreslení pro 1. a 2. ročník SPŠ stavebních

Vyučovací předmět odborné kreslení zaujímá svým širokým průpravným, naukovým a výchovným posláním v soustavě vyučovacích předmětů osobité postavení. Jako průpravný předmět informuje, orientuje a připravuje na zvládnutí některých částí učiva odborných předmětů. V oblasti kulturně výchovné navazuje na všeobecně vzdělávací předměty a na různé školní akce.

Studující si musí osvojit předepsané učivo a mají získat všechny potřebné pracovní a společenské návyky, jako smysl pro pořádek a čistotu, přesnost, důslednost, estetické cítění, smysl pro úpravnost a vkus. Učivo odborného kreslení je uspořádáno tak, aby každá jeho část napomáhala k osvojení určitých vědomostí, intelektuálních dovedností a návyků.

Pro stavební techniky jsou výkres, kresba a náčrt vyjadřovacím a dorozumívacím prostředkem. Stavební technik potřebuje kreslířskou přípravu, aby získal potřebnou prostorovou představivost, smysl pro proporce, zručnost v grafickém a barevném vyjadřování plošných, hmotových a prostorových útvarů, aby uměl názorně vyjádřit a předat svou myšlenku nebo záměr dalším spolupracovníkům.

V úvodní části je popsáno učivo o kreslicích materiálech a kreslířských pomůckách, které používáme při kreslení. V odborném kreslení se bude probírat většinou kreslení volnou rukou, které se při náročnějších a složitějších úlohách vhodně kombinuje s kreslením pomocí pravítka a kružítka. Při vědomí důležitosti kreslení volnou rukou, kterému je třeba se naučit, nezapomínáme na pokrok, který nám přináší výpočetní technika. Proto jsou též v úvodu uvedeny základní informace o počítačovém konstruování a kreslení.

V další části učebnice jsou zařazeny úvodní cviky v kresbě přímek a křivek ke cvikům v prostorovém zobrazování pro získání zručnosti v kresbě tužkou a perem. Kreslířská zručnost je i nutným předpokladem jak v přípravě, tak i ke zdárnému provádění každého technického výkresu.

K vyjadřování písemného projevu je uvedeno učivo o písmu. Vyžaduje dosti píle a hlavně pečlivé a přesné provádění všech cviků, abychom si potřebným návykem upevnili vedení kreslicího nástroje a naučili se písmu, které bude naší vizitkou při popisování výkresů.

Pro zvládnutí výrazové možnosti výtvarných prostředků, barev a kreslířských materiálů se nabízí učivo o základech plošné kompozice, členění plochy, uplatňování kompozičních prvků, spolu se základy grafických a štětcových technik. Učivo je přípravou k používání základních technik pro obvyklou projekční činnost i v uměleckém projevu.

V šesté kapitole je uveden přehled způsobů prostorového zobrazování. Pro osvojení základů perspektivního zobrazování a využití různých metod prostorového zobrazování v praxi je nutné zvládnou učivo o lineární kreslířské a konstruované perspektivě. Každé z nich je věnována samostatná kapitola.

Lineární kreslířská perspektiva je nejrozšířenější ze všech zobrazovacích metod. Je souhrnem pouček a pravidel, kterými se řídíme při prostorovém zobrazování skutečnosti po stránce tvarové. Využívá pro perspektivní zobrazování geometrických těles pomocných krychlí a hranolů, abychom si uměli vytvořit tvarovou představu předmětů a zachatit ji kresebně. Znalost lineární perspektivy nám napomůže při kresbě z představy a kresbě podle skutečnosti, k osvětlení zákonitosti jednotlivých perspektivních jevů a ověření jejich platnosti.

Perspektivní kreslení podle modelu a skutečnosti má přispět k osvojení potřebné zkušenosti v provádění perspektivních konstrukcí a zároveň při tom uplatnit různé druhy kresebných a malířských technik. Kresebně zachytit obrysy tvarů lineární perspektivou, plastičnost a zdůraznění prostorovosti světlem i stíny, kolorit a strukturu kreslířskými i malířskými materiály a technikami.

Při kreslení podle skutečnosti se doporučuje kreslení podle skutečných architektur. To proto, abychom nabyli praxe ve správném odhadu perspektivních zkratek, potřebném při dokreslování detailů, v chápání tvarové a tektonické souvislosti detailu  i celku architektury a ve vhodné volbě pohledu, vzdálenosti stanoviště a výšky horizontu pro jakoukoliv perspektivu architektonického objektu. Studiem historických i soudobých architektur získáme mnoho tvarových představ a naučíme se je i správně vidět - vnímat.

V osmé kapitole jsou vysvětleny základy konstruované perspektivy a některé metody konstruování perspektivního obrazu z výkresové dokumentace, půdorysů, nárysů a řezů.

Učivo o osvětlování nám napomůže v zobrazování zdůraznit plošné nebo prostorové elementy architektonické kompozice, tvarové kontrasty, siluety, konstruktivní nebo dekorativní články kreslené architektury.

V učebnici je zařazena kapitola o reliéfu. Nutno je zkoumat povahu a funkci takového oboru, jakým je reliéf, který se vyskytuje bezmála ve všech obdobích dějin.

Kapitola "Souhrnná cvičení" obsahuje studie lidské postavy, stromů, okrasných rostlin, stafáž, doplňky perspektivy a práce podle daných podkladů.

Pro prostředí, ve kterém architektura (stavba) stojí, je důležité použití různých vegetativních i figurálních doplňků v perspektivním obraze, abychom naznačili jeho charakter, velikost a uvedli měřítko.

Práce podle daných podkladů se zaměřují na kresbu  fasád s uplatněním zásad plošné kompozice, konstrukce stínů, na vyjádření povrchů fasád podle materiálů a jejich struktury vhodnými grafickými a štětcovými technikami. K procvičení kosoúhlého promítání a poznání způsobů znázorňování urbanistického řešení městské zástavby jsou v obsahu zařazeny studie kompozičního seskupování hmot objektů a bloků. Jsou zaměřeny jen na kreslířské vypracování výkresů podle daných podkladů. Cílem architektonické kompozice je harmonické sjednocení všech složek stavebního díla, aby plně vyhovovalo všem praktickým a estetickým požadavkům.

Zručnost a jistotu v kreslení je možno získat jen usilovnou, svědomitou a trpělivou prací. V zájmu studujících je, aby si učební látku nejen osvojili, ale aby ji také procvičovali; proto jsou v učebnici i vhodné příklady.       

  1  ÚVOD

• 1.1  Kreslicí papíry
• 1.2  Kreslířské pomůcky
• 1.3  Počítačové konstruování a kreslení

  2  ÚVODNÍ CVIKY TUŽKOU A PEREM

• 2.1  Nácvik čárové techniky
• 2.2  Plošné obrazce, členění plochy

  3  PÍSMO

• 3.1  Vývoj písma
• 3.2  Písmo ve stavebně technické praxi
• 3.3  Seskupování (rozsazování) písma
• 3.4  Úprava písemných a grafických prací
• 3.5  Písmo v počítačových programech

  4  ZÁKLADY PLOŠNÉ KOMPOZICE

• 4.1  Kompozice - druhy
• 4.2  Složky kompozice, kompoziční prvky
• 4.3  Základy plošné kompozice, členění plochy, uplatňování kompozičních prvků

  5  ZÁKLADY GRAFICKÝCH A ŠTĚTCOVÝCH TECHNIK

• 5.1  Grafické kreslířské techniky
• 5.2  Štětcové (malířské) techniky
• 5.3  Kombinované a jiné techniky

  6  ZPŮSOBY PROSTOROVÉHO ZOBRAZOVÁNÍ

• 6.1  Axonometrická zobrazení
• 6.2  Perspektivní zobrazení

  7  LINEÁRNÍ KRESLÍŘSKÁ PERSPEKTIVA

• 7.1  Úvod do lineární kreslířské perspektivy
• 7.2  Volba stanoviště, zorného úhlu a polohy horizontu
• 7.3  Perspektivní zobrazování geometrických těles do pomocných krychlí a hranolů
• 7.4  Geometrická tělesa, architektonické konstrukce
• 7.5  Perspektivní kreslení podle modelu a skutečnosti

  8  KONSTRUOVANÁ PERSPEKTIVA

• 8.1  Úvod do konstruované perspektivy - základní pojmy
• 8.2  Perspektivní zobrazování úseček
• 8.3  Perspektivní zobrazování prostorových útvarů

  9  OSVĚTLOVÁNÍ

• 9.1  Technické osvětlení základních geometrických obrazců a těles
• 9.2  Osvětlení v perspektivním zobrazování
• 9.3  Kreslení zastíněných ploch

10  RELIÉF

• 10.1  Charakteristika a pojmenování reliéfů
• 10.2  Stručně o vývoji reliéfu

11  SOUBORNÁ CVIČENÍ

• 11.1  Studie lidské postavy, stafáž a doplňky perspektivy
• 11.2  Studie stromů, keřů a okrasných rostlin
• 11.3  Zakreslování stafáže do perspektivy
• 11.4  Práce podle daných dokladů (půdorysy, řezy atd.) s aplikací osvětlení, stafáže, grafických a štětcových technik