Obrazy ze starších českých dějin - učebnice (Člověk a jeho svět)

Dostupnost:: skladem
ks: DO KOŠÍKU

Popis produktu

Nové, přepracované vydání učebnice vlastivědy pro 4. ročník přibližuje žákům dávné dějiny českých zemí až do doby vlády Marie Terezie a Josefa II.
Vedle bohatého ilustračního doprovodu obsahuje dále např. fotografie nebo tipy na výlety po celé ČR.
Texty jsou čtenářsky velmi vstřícné a akcentují vztah naší současnosti k historii.
Samostatně prodejným doplňkem učebnice jsou pracovní listy.

O učebnici

Vypravte se s námi na putování po dávných dějinách českých zemí, pátrejte po tom, jaké osudy prožívali lidé, kteří se kdysi ocitli v dnešních Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V nejstarší kronice*, která popisuje příchod Slovanů do těchto končin, se můžete dočíst, že "povrch této země tenkrát zaujímaly širé lesní pustiny bez lidského obyvatelstva, zněly však hlasitě bzukotem rojů včel a zpěvem rozličného ptactva". Kronikář* tehdy ještě nevěděl, že první lidé se v Čechách , na Moravě a ve Slezsku objevili dávno před příchodem Slovanů. Teprve z archeologických* vykopávek se dovídáme, jak tito nejstarší obyvatelé našich zemí žili, čím se živili, jak bydleli, jak se oblékali, a alespoň trochu můžeme také nahlédnout do toho, co pravěcí lidé věděli o světě, jak se chovali, v co věřili.

Ubíhala tisíciletí, měnily se přírodní podmínky a měnil se i způsob života lidí. Zpočátku lidé žili volně v přírodě v nevelkých tlupách, potulovali se v hustých lesích nebo ve studených travnatých stepích*. Živili se sběrem lesních plodů a lovem divoké zvěře. Ochranu před zimou a deštěm hledali v jeskyních, po dlouhé době začali stavět i jednoduché chatrče. Trvalo také nesmírně dlouho, než se naučili chovat domácí zvířata - ovce, kozy, hovězí dobytek nebo vepře. Od pastevectví pak přešli k zemědělství. Aby získali půdu k založení polí, káceli a vypalovali lesy.

Nástroje pro polní i domácí práce, ale také zbraně zhotovovali ze dřeva, kamene nebo z kostí. Teprve postupem času dokázali pravěcí lidé vyrobit z přírodních surovin kov. Bronzové a železné nástroje a zbraně byly pevnější a také se s nimi lépe pracovalo a lov býval úspěšnější. Stejně důležité bylo, když se pravěcí lidé naučili vyrábět z hlíny nádobí. Hrnčířství bylo jedním z nejstarších řemesel.

Život člověka byl tehdy plný strastí a nebezpečí. Ohrožovaly ho proměny počasí, divoká zvěř, ale i sousední tlupy lidí, které také zápasily o přežití. Člověk si ještě nedokázal vysvětlit mnohé z toho, co se kolem něj dělo, a tak začal věřit v duchy a jiné nadpřirozené bytosti - vymyslel si bohy. Lidé uctívali bohy lesů, vod a větrů. Také slunce pokládali za božstvo. Věřili, že bohové mohou ovlivnit úspěch v lovu nebo v boji, mohou rozmnožit nebo zničit úrodu, ochránit stáda a působit na celý život. Aby získali přízeň bohů, přinášeli jim lidé dary a oběti. Na posvátných místech zanechávali hrst obilí, trochu mléka nebo medu, někdy porazili domácí zvíře a určitou část jeho těla spálili na hranici jako oběť bohům.

Tlupy pravěkých lidí se na našem území neustále střídaly. Jejich jména neznáme, ty nejstarší vlastně ani žádné jméno neměly. Prvními obyvateli českých zemí, jejichž pojmenování se zachovalo, byli Keltové*. Podle jednoho z keltských kmenů, Bójů*, vznikl i nejstarší název Čech. V jednom ze starověkých jazyků, v latině, se této zemi říkalo Bohemia, to je země Bójů. Po Keltech přišli do českých zemí Germáni* a konečně v neklidné době stěhování národů sem někdy v 5. století n. l. přišli první slovanské kmeny. Z nich se pak v následujících dobách vytvořili i dnešní český národ.

Význam slov označených hvězdičkou * můžete vyhledat va Slovníčku pojmů na str. 59 - 62

Obsah učebnice

1. DÁVNÍ SLOVANÉ