Netradiční metody ve výuce biologie

Kniha je pokusem představit netradiční výukový přístup k vybraným přírodovědným tématům, kombinující metodu učení prožitkem a využití počítačových simulací.

Při výuce biologie často narážíme na problém, že "je zapotřebí" probrat veliký objem látky, kterou studenti pokračující dále ve studiu biologie na vysokých školách budou potřebovat k úspěšnému složení přijímacích zkoušek. Ti ostatní pak ve vleku tohoto apelu memorují relativně velká kvanta faktů, ke kterým už se třeba nikdy v životě nevrátí a neupotřebí je a která se jim rychle vytrácejí z hlavy.

V kontrastu s tímto tradičním evropským pojetím, známým z klasického gymnázia, které si klade za cíl, aby student obsáhl maximum vědění ve všech základních vědních disciplínách, zde vystupuje americký model středního školství, který klade důraz na praktické využití získaných znalostí a dovedností a schopnost jejich dlouhého udržení, a to i za cenu, že se studenti dozvědí (v porovnání se svými evropskými kolegy) relativně málo faktických informací. Nechceme zde nijak obhajovat americký vzdělávací systém, rádi bychom však vyzdvihli jeho apel na schopnost dlouhodobě udržet získané poznatky. Předkládaný soubor metodit nemá ambici systematicky pokrýt všechna důležitá témata, která se obvykle na středních školách vyučují. Spíše se na vybraných tématech snažíme nastínit způsob, jak lze k jejich výuce přistoupit. Předvedené metody považujeme za vhodný doplněk výuky, nikoliv za něco, na čem by bylo možné založit celoroční systematickou práci se studenty dle školních vzdělávacích plánů. Témata jednotlivých lekcí jsou převážně z oblasti biologie, řada z nich se nalézá na pomezí více vědních oborů (biologie - ekologie, ekologie - geografie, ekologie - sociologie).

Zážitková pedagogika, 

tak jak ji zde pojímáme, představuje přístup s ambicí zapojit do učení "celého člověka". Využívá často prostředků jako intenzivní fyzický pohyb, výtvarnou tvorbu, hraní rolí atp. To umožňuje studentovi fixovat poznatky intenzivním prožitkem, což má dle mnoha výzkumů pozitivní dopad na schopnost jejich dlouhodobého udržení. Důležitým prvkem je vždy zpětná reflexe realizované aktivity. Nevýhodu metody může představovat relativně velká časová náročnost na přípravu učitele či neochota studentů překročit hranice obvyklého a jít s vlastní kůží na trh. To lze ale zvládnout tím, že studentům opakovaně dáme příležitost a na metodu je "navykneme".

Simulace

(ať již počítačová, nebo v reálném prostředí skrze hru) v našem pojetí představuje způsob, jímž lze zpřítomnit nějaký jev, který je jinak ve školních podmínkách těžko uskutečnitelný (např. z důvodů ekonomických, bezpečnostních atp.). Simulace navíc umožňují modifikovat prostředí, ve kterém experiment probíhá. To všechno společně usnadňuje studentům hluboké porozumění problémům tak, že zkoumané jevy či procesy pochopí "zevnitř".

V jednotlivých metodikách se nejčastěji odkazujeme k interaktivním modelům založeným na platformě Netlogo, jež je dlouhodobě vyvíjena na Northwestern University v USA. Hlavní výhodou tohoto programu je skutečnost, že je pro výukové účely poskytován zcela zdarma a že obsahuje knihovnu se stovkami hotových modelů, které lze navíc velmi jednoduše upravovat díky otevřenému kódu, v němž jsou modely napsány.       

1. AIDS v Minimarinu
2. Klimatické změny
3. Falešní objevitelé
4. Společné farmaření
5. Svaly v akci
6. Ten loví to a ten zas tohle
7. Erozní model
8. Zelený strom
9. Železná pravidla
10. Kdepak ty ptáčku hnízdo máš
11. Cvičíme psa
12. Kosatce - základy data miningu
13. Míry, váhy a známka z tělocviku