- Určeno pro:
- Střední škola
- Formát:
- A5 (15 x 21 cm)
- Počet stran:
- 176
Druhé vydání.
V současné době prochází celá oblast technického i zdravotně technického zařízení budov řadou změn, které se týkají používaných materiálů, technologií jejich zpracování a předpisů. Výrobci dodávají na trh ucelené systémy rozvodů a různým označením a použitím. Součástí těchto systémů je i vyvinutý způsob spojování rozvodů, ke kterému výrobci často dodávají také potřebné nářadí.
Hovoříme-li o zdravotně technických zařízeních, máme na mysli zařízení, která slouží k udržování osobní hygieny člověka a prostředí v budovách i mimo ně. Proto se často označují jako sanitární - zdravotní. Zároveň tato zařízení slouží i k hospodárnému a ekologickému využití vody, která je do objektů dodávána z veřejných vodovodů nebo z místních zdrojů. Znečištěná voda by měla být vrácena do přírodního koloběhu v co nejlepším stavu, aby nedocházelo k zatěžování přírody. Tato zásada nabývá na významu v místech husté zástavby a v průmyslových oblastech. K odvádění znečištěné vody z objektů slouží trubní síť - splašková kanalizace. K odvádění vod, které se hromadí při dešti na povrchu země a střechách objektů, slouží dešťová kanalizace.
Při pohledu do historie zdravotně technických zařízení zjistíme, že již kolem roku 3750 př. Kr. se v Mezopotámii a kolem roku 1400 př.Kr. v Egyptě používaly sedací záchody splachované vodou. Staří Řekové a Římané v období kolem počátku našeho letopočtu používali na odstraňování lidských exkrementů přenosné nádoby určené k tomuto účelu.
Nahromaděná moč se používala jako čistící prostředek při praní vlny a jako přípravek pro zpracování kůží.
V období středověku byla hygienická zařízení velmi opomíjena. Ke svádění odpadních vod sloužily otevřené žlaby v ulicích měst. Do nich se vylévala voda někdy přímo z oken domů. Jako záchody se používaly prosté latríny, u kterých byly velké žumpy. Jelikož neměly téměř žádnou izolaci, znečištěná voda prosakovala do okolní zeminy a do studní. To mělo za následek vznik rozsáhlých epidemií.
Záchody v podobě, jak je známe dnes, se začaly používat až na přelomu 18. a 19. století. Angličan Cumming vynalezl konstrukci splachovacího záchodu se zápachovou uzávěrkou, zvaného WC (Water Closet - angl.). Tento princip se používá dodnes ve zdokonaleném provedení.
Úroveň hygienického zařízení v českých městech byla ještě v polovině 20. století na špatné úrovni. Například v Praze mělo v roce 1946 pouze 64% bytů vlastní WC a 50 % vlastní koupelnu. V současnosti je situace mnohem lepší. Jenom v Praze je kolem 1 200 km kanalizačních stok a podíl obyvatel připojených na veřejnou kanalizaci v ČR činí přibližně 81 % (údaj z roku 2008).
Zařízení, které slouží k odvádění odpadních vod, se nazývá kanalizace. Podle účelu, jemuž je určena, ji dělíme na dva typy:
Veřejná (obecní, městská) kanalizace - slouží odvádění a čištění odpadních vod na území obce. Její zřizování a provoz upravují platné předpisy a normy, např. ČSN EN 752-1 až 7 Venkovní systémy stokových sítí a kanalizačních přípojek.
Domovní kanalizace - odvádí odpadní vody z objektů a pozemků k nim přilehlých. Nejdůležitější normy platné pro tuto oblast jsou ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace a ČSN EN 12 056 Vnitřní kanalizace - gravitační systémy.
1 Veřejná kanalizace
2 Čistírny odpadních vod
3 Domovní kanalizační přípojka
4 Domovní kanalizace
5 Přehled instalačních systémů
6 Zdravotně technická zařízení obytných budov
7 Bezbariérové sanitární prostory
8 Prefabrikace zdravotně technických zařízení
Literatura
S titulem Instalace vody a kanalizace II pro 2. ročník UO Instalatér souvisí:
Zboží bylo vloženo do košíku
Opravdu chcete vyprázdnit košík?