České dějiny I

Studentům a učitelům středních škol, ale i širší veřejnosti, předkládáme první svazek středoškolské učebnice českých dějin. Svou koncepcí navazuje na čtyřdílný celek učebnic obecných dějin vydaných v letech 1994 – 1995, zároveň se však od nich v některých oblastech liší. Její odlišnosti od ostatních svazků učebnicové řady, do níž patří, jsou dány předmětem, o němž pojednává. K českým dějinám mají Češi, stejně jako ostatní obyvatelé České republiky jiných národností, odlišný vztah než k dějinám obecným – proto také tato učebnice předkládá historickou faktografii poněkud jinak než ostatní svazky naší učebnicové řady. Autoři usilovali o to, aby přinesli takový výklad českých dějin, který by byl nejen přehledný, v základní faktografii vyčerpávající, ale který by zároveň ukázal vývoj zdejší společnosti v provázanosti hlavních faktorů, které jej v různých dobách a různým způsobem určovaly či ovlivňovaly. Kapitoly proto nejsou někde přísně tematicky jednotné a také jejich pořadí uvnitř tematických celků není vždy stejnorodé. V rámci chronologického výkladu jsme upřednostňovali výklad uspořádaný strukturálně. Domníváme se, že takový postup lépe objasňuje dějinné procesy, o nichž mluvíme, a že není ani na úkor srozumitelnosti výkladu. Jakým způsobem lze s učebnicí zacházet, vysvětlujeme v Metodické poznámce.

Chtěli jsme také poukázat na to, že k celku dějů, odehrávajících se od pravěku do současnosti na území dnešní České republiky, nemáme stejný vztah, že vlastní „české dějiny“ pro nás začínají až raným středověkem, zejména vznikem českého státu. Tuto skutečnost jsme vyjádřili i strukturou kapitol; až od tohoto období jsou římskými číslicemi označené části (tematické celky) členěny nikoli do kapitol, pojednávajících o jisté epoše či období, nýbrž o jistém tématu. Přesto mnohem více pozornosti, než bývá v českých učebnicích zvykem, věnujeme pravěkému osídlení území České republiky. Činíme tak proto, že usilujeme o ucelený výklad a že chceme také ukázat kontinuitu osídlení českého a moravského území, i když ji v našem historickém vědomí jako souvislost nevnímáme.

Ostatně: co vlastně jsou české dějiny? Zastáváme názor, že je nelze vykládat tak, jak povětšinou byly vykládány dosud, to jest uzavřít je do hranic dnešního státu. Musíme je vykládat se zřetelem k historickým proměnám společenského vědomí, vlastní identity, státních hranic, kulturních poměrů. Proto usilujeme o středoevropskou, a tam, kde to povaha historického dění vyžaduje, i celoevropskou perspektivu. Vysvětlit tuto nutnost alespoň v základní obrysech se snažíme v první kapitole, právě proto nazvané Co jsou české dějiny?

Z faktu, že píšeme o českých dějinách, tj. našich „národních“ dějinách, vyplývá další odlišnost této učebnice. Nechceme přinést jen informace, odpovídající dnešnímu stavu poznání české minulosti. Našim cílem je také alespoň naznačit, že dějiny vnímáme hned v několika rovinách současně, že ve společnosti vedle sebe působí několik obrazů minulosti, vedle vědeckého také umělecký a že existuje i obraz mytologický. Ten vědecký podléhá pravidlům vědeckého poznávání. Ovšem i ono prochází změnami, neexistuje jediný správný „vědecký obraz“; všímáme si proto také tohoto vývoje. Mimovědecké obrazy vyvěrají z řady kulturních, politických či i ryze osobních kořenů. A především díky nim získáváme k minulosti – dějinám – emocionální vztah. Snažili jsme se tak v míře, jakou považujeme pro středoškolský školní dějepis za únosnou, včlenit do našeho výkladu dnes takřka obecně uznávanou teorii, že dějiny nejsou jenom to, co se skutečně stalo, nýbrž vždy alespoň částečně i to, co si o nich myslíme. Záměr jsme se pokusili realizovat jak vlastním výkladem, tak výběrem ilustrací a konečně i zařazením kapitol nazvaných Názory.

Jsme si vědomi, že předkládáme učebnici, která je v řadě svých rysů poměrně netradiční, vyžadující na rozdíl od dosavadních učebnic poněkud odlišný způsob využití. Věříme ale, že se nemíjíme se snahami jak učitelské, tak i širší kulturní veřejnosti

Metodická poznámka

Práce s učebnicí českých dějin se v základních rysech neliší od práce s učebnicemi obecných dějin řady, do níž patří. Tak jako v nich je možné probírat látku v úplnosti a v pořadí, v němž jsou řazeny kapitoly, je možné postupovat textem i napříč jednotlivými kapitolami a sledovat tak vývoj určitého problému; vodítkem tu pak jsou jak jednotlivé podkapitoly, tak na ještě nižší úrovni marginální poznámky. Do výkladového textu jsou integrálněji než v ostatních svazcích řady včleněny ilustrace s popiskami a také ukázky z pramenů; naším cílem bylo učinit i z těchto někdy jenom jakoby doprovodných částí textu učebnice jeho neoddělitelnou součást. Také zadávané didaktické úkoly – Zopakujte si a K zamyšlení – se orientují na důležitější práci s ilustračním a pramenným materiálem.

Podobným způsobem jako s citacemi z historických pramenů lze zacházet také s ukázkami z literatury. Mají sloužit jednak k seznámení se s některými ze základních českých historiografických děl a s jejich autory, jednak mají být výzvou k vlastnímu uvažování studentů; jaké konkrétní metody a postupy k tomu budou užity, záleží na učiteli. Musíme upozornit, že vybrané ukázky přinášejí leckdy i protichůdné názory – a činí tak z právě uvedeného důvodu záměrně. Ostatně také proto jsou do této kapitoly zařazeny i barevně vyznačené úvahové texty. Domníváme se, že celá kapitola Názory může být vhodnou inspirací pro hodiny historického semináře nebo hodiny opakování.

Hlouběji, než je tomu u ostatních svazků učebnicové řady, vychází první svazek Českých dějin z pojetí kulturních dějin; odtud také plyne složitější struktura kapitol učebnice i samotného výkladu látky. Nedomníváme se ale, že je to na úkor její srozumitelnosti. Práce s ní vyžaduje však poněkud odlišný přístup. Zvýšený důraz je třeba klást na širší souvislosti jednotlivých událostí, jevů a procesů. Kapitoly by měly být vnímány a interpretovány především jako celky; události, jevy a procesy, stejně jako jednání a myšlení jednotlivých osobností jsou lépe pochopitelné právě z těchto vyšších rovin historického dění. Látka českých dějin je k takovému postupu, domníváme se, rozhodně vhodnější než jakákoli látka z dějin obecných.

Co jsou české dějiny?

   I. Pravěké osídlení území Čech a Moravy (od prvních dokladů do přelomu n. l.)

• Paleolit
• Neolit
• Doba bronzová
• Doba železná

  II. Doba římská a stěhování národů (1. - 5. stol. n. l.)

• Germáni
• Slované
• Názory

 III. První státní útvary na českém území a počátky českého státu (poč. 7. stol. - 999)

• Avaři a Sámova říše
• Velká Morava
• Vznik a počátky českého státu
• Názory

IV. České knížectví (999 - 1198/1212)

• Mezinárodní postavení českého státu v 11.-12.století
• Vnitřní vývoj českého státu
• Společnost a kultura českého státu v 11.-12. století
• Názory

V. České království za posledních Přemyslovců (1198/1212 - 1306/1310)

• Přemyslovský stát a střední Evropa
• Stát a jeho společnost
• Vzdělanost a umění
• Názory

VI. Český stát a lucemburská dynastie (1306/1310 - 1437)

• Český stát v říšské politice Lucemburků
• Česká společnost a její kultura
• Úpadek lucemburské moci
• Názory

VII. Český stát v době husitské (1402 - 1471)

• Snahy o nápravu života církve i společnosti
• Revoluce
• Dlouhý čas válek a příměří
• Názory

VIII. Stavovský stát (1471 - 1620/1628)

• Český stát ve hře středoevropských sil
• Česká raně novověká společnost a její proměny
• Od středověké k novověké kultuře
• Názory

 IX. Třicetiletá válka a český stát v době absolutismu (1618 - 1711/1740)

• Od povstání českých stavů k evropské válce
• Náboženské a kulturní proměny v českém státě
• Proměny vnitřního uspořádání a státního zřízení v zemích České koruny
• Názory

  X. Na prahu moderní společnosti a státu (1711/1740 - 1792)

• Habsburská velmoc a české země
• Osvícenský absolutismus
• Společnost osvícenské doby
• Názory

Rejstřík osob