- Určeno pro:
- Střední škola
- Formát:
- B5 (16 x 23 cm)
- Počet stran:
- 88
Učebnice pro 3. a 4. ročník chemických oborů SPŠ.
Parametry kolon
Kromě počtu teoretických pater a refluxu je třeba znát také další parametry kolon:
Nejběžnější způsob určení počtu teoretických pater destilační kolony je grafický za pomocí rovnovážných diagramů kapalina – pára. U ideálních roztoků se může provést výpočet a pro některé případy lze provést odhad z přibližných diagramů.
Vstupní kapalina o složení x1 na prvním TP odpaří páru o složení y1. Ta zkondenzuje na kapalinu na druhém patře o složení x2. Znovu se odpaří a zkondenzuje, což pokračuje pravoúhlými kroky, až z vrcholu kolony odejde pára destilátu o složení yn. Počet pravoúhlých kroků udává počet teoretických pater kolony. Výhoda grafického způsobu spočívá v jeho obecné platnosti pro všechny typy roztoků, je však nutné znát rovnovážné údaje pro konstrukci diagramů.
Početní způsob
Platí pouze pro roztoky, které se chovají ideálně podle Raoultova zákona. Známe rovnici výpočtu složení páry odvozenou pro jednoduchou destilaci ideálních roztoků. Ta se rozepíše pro jednotlivá patra rektifikační kolony ve shodě s označením na výše uvedeném diagramu x – y:
Vztah se někdy nazývá Fenského rovnice a vyjadřuje závislost mezi složením vstupní destilované kapaliny x1 a složením destilátu yn(destilát vzniká kondenzací páry z n-tého patra). Počet teoretických pater kolony je označen jako n. Relativní těkavost směsi je označena a.
Braggův-Lewisův diagram
Umožňuje odhadovat počet teoretických pater kolony log n podle rozdílů teplot varu složek a požadovaného složení destilátu z ekvimolární směsi (náčrtek vpravo):
Příklad 29 Destiluje se směs o složení 50 mol.% a relativní těkavosti 1,2. Kolik teoretických pater musí mít destilační kolona na získání destilátu o složení 90 mo
Předmět chemická technika je obor chemie, který se zabývá zařízeními chemické výroby a procesy v nich probíhajícími. Matematicky tyto procesy popisuje, což umožňuje vypočítat potřebné parametry zařízení pro konkrétní technologii a optimalizovat výrobní proces.
V literatuře je pro chemickou techniku běžnější název chemické inženýrství - "cheming".
Každá chemická výroba je složena z omezeného počtu zařízení, ve kterých probíhají fyzikální nebo chemické operace. Úkolem předmětu chemická technika je sjednotit a zobecnit to, co je pro různé typy výrob podobné a společné. K tomuto účelu jsou definovány a popsány tzv. jednotkové aparáty a jednotkové operace.
Ve spojení s výpočetní technikou je nyní možné předem vypočítat a modelovat příslušné procesy a dosáhnout tak jejich optimálního provedení.
Chemická technika je úzce spjata s praktickým procvičováním v laboratořích chemické techniky. Úkoly, které jsou zde zařazeny, navazují i na znalosti z jiných předmětů, zejména fyzikální chemie, analytické chemie a chemických laboratorních cvičení.
Předmět nelze považovat za uzavřený obor, je třeba jej chápat jako rychle se rozvíjející oblast, ve které jsou tradiční postupy a zařízení neustále vylepšovány, s cílem dosáhnout co nejlepší ekonomiky výroby. Je proto pochopitelné, že je snahou výuky postihnout trvalé základy chemické techniky a předpokladem průběžného doplňování vědomostí o nových zařízeních. K tomu jsou využívány rovněž exkurze a praxe ve výrobních podnicích, v praktických chemických laboratořích nebo na vysokých školách.
1. Úvod
2. Mechanické operace
3. Tepelné operace
4. Elektrotermické a elektrochemické procesy
5. Difuzní operace
6. Chemické reaktory
7. Optimalizace a řízení výroby
8. Příklady k řešení
9. Příloha: Tabulky a diagramy
Zboží bylo vloženo do košíku
Opravdu chcete vyprázdnit košík?